Co je potřeba pro odpuštění hříchů?

Jednoho dne, kdy jsem v mysli přemítal nad svými činy o kterých bych se styděl mluvit, vydal jsem se na náměstí porozhlédnout a odreagovat se, byli tam "nějací zvláštní lidi", kteří hráli písně a tancovali s vlajkami JESUS. Chvíli jsem je z odstupem pozoroval přičemž zamnou přišli někteří z nich a zeptali se: "co tě trápí?" Nebyl jsem schopen odpovědi, byl bych připraven podat hezkou odpověď o sobě, kdyby se zeptali co dělám za práci, nebo jaké mám životní plány. To bych se určitě zmohl na to ukázat se v "dobrém světle". Ale na to se nezeptali. Dostal jsem otázku, která mě odzbrojila, odpovědět na ni, by znamenalo shodit masku a říct o sobě všechny své činy za které jsem pociťoval vinu a které mě v mysli trápili. Neřekl jsem jim tehdy, co vše mě trápilo, ale měl jsem pocit jako by skrze mě viděli, jako by viděli do mé duše. A tehdy mi řekli tu věc na kterou snad nikdy nezapomenu: "Nemusíš se cítit vinen", pokračovali: "před asi dvěma tisíci lety Bůh poslal na tento svět svého Syna Ježíše Krista, který zemřel za tvoje hříchy a díky jeho oběti a jeho prolité krvi jsou ti tvé hříchy odpuštěny." Tohle mě odzbrojilo úplně. Dál si pamatuju jen mé slzy v očích, hukot lidí na náměstí na který jsem se přišel podívat a odreagovat se na něm. Ten hluk jsem najednou přestal téměř vnímat a místo toho jsem bedlivě naslouchal tomu, co mi říkali ti křesťané. Připadalo mi to jako by celou situaci naplánoval Bůh, vnímal jsem, že nejsem na tom místě náhodou. To co mi říkali jsem vzal jako zprávu od Boha. A tehdy se mě zeptali: "chceš se s námi pomodlit a přijmout Pána Ježíše do svého srdce?" Po malé chvilce přemyšlení jsem odpověděl: "Ano". Ačkoliv jsem si už tehdy trochu myslel, že díky tomu co se děje, může být Bůh semnou v těch situacích, ale tohle bylo o dost více osobní a navíc se mi hlavou znovu prohnala myšlenka, že tuto situaci naplánoval Bůh a že ta příležitost by se nemusela opakovat. Také jsem měl trochu strach jaké to bude mít následky, a co to semnou udělá. Ale řekl jsem si, že nemám přece co ztratit, díky tomu, co vše špatného jsem udělal já, tak jsem ztratil v podstatě už vše. Musel jsem se odstěhovat z rodného domu, kvůli mému špatnému chování, byl jsem zadlužen, a osaměn už několik měsíců v cízím městě. "Teď, když něco dělá Bůh" pomyslel jsem si, "jak by mi to mohlo ještě víc uškodit?" zeptal jsem se sám sebe v duchu. A pak se s nimi modlil. Vložili na mě ruce a chtěli abych opakoval po nich slova, která byla podobná asi těmto:

"Otče, zhřešil jsem proti tobě, dopustil jsem se mnoha provinění, nezasloužím si být tvým synem, děkuji ti Ježíši, že jsi zemřel za mé hříchy, prosím tě za odpuštění, prosím smiluj se nade mnou. Přijmám tě do svého srdce, prosím buď mým Pánem a Spasitelem. Děkuji ti, že jsi mě k sobě přitáhnul. Ve jménu Ježíše Krista. Amen.

Potom jsem dostal Nový Zákon a odešel jsem domů. Bůh mi po cestě připravil ještě další znamení. Nikdy jsem nezažil, aby mě někdo večer po tmě na ulici jen tak sám od sebe pozdravil, to se stalo a myslím, že Bůh mi tím dal najevo, že má ze mě radost, do té doby jsem totiž spíše pociťoval, že se na mě na ulici lidi spíše mračili. Ale najednou poté co jsem se s těmi křesťany modlil, neznámý člověk mě sám od sebe radostně pozdravil. "To se nemohlo stát náhodou", pomyslel jsem si, a ještě víc mě to utvrdilo, že za tím vším stojí Bůh. Později jsem v Bibli narazil na verš který se mi spojil s tím co se stalo: 7Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují." (Lukáš15:7)

Příběh by mohl pokračovat tím, jak jsem díky čtení Nového zákonu začal poznávat, kde jsem jednal špatně a hříšně. Jak mi najednou věci začali dávat větší smysl. Například to, proč se mi děli zvláštní a špatné okolnosti, které jsem nechtěl. Zkrátka najednou jsem mohl jasně vidět svoje hříchy a ty špatné okolnosti z minulosti byly zřejmě jakýmsi důsledkem mých hříchů. 

A tuto zprávu, kterou jsem přijal jako od Boha, bych chtěl říct všem, kdo jakkoliv cítí vinu za své činy, všem kdo ví, že na tomto světě nejsou spravedliví a potřebují tak jako já, Boží milost a odpuštění za své hříchy. 

Pokud toužíš potom, aby ti Bůh odpustil, můžeš se modlit tu modlitbu výše nebo jinou podobnou, dokola kolikrát jen budeš chtít, můžeš si vzít Bibli a číst o Bohu kdo je a co udělal, můžeš chodit do společenství křesťanů, ale pokud chceš, aby ti opravdu Bůh odpustil, a nežil jsi jen ve své samospravedlnosti, tak tě prosím, věř v Pána Ježíše, věř že dal svůj život za tvoje hříchy, jako ten Bůh, který se stal člověkem. Pak běž a už nehřeš, jak také řekl Pán Ježíš jedné cizoložnici. Čti Nový zákon, uč se od Pána Ježíše Krista, jak žít, a následuj ho, poslouchej ho. A to vše dělej pouze a jen na základě odpuštění, které máš od Pána Ježíše Krista.

Odpuštění Ježíše Krista si totiž nemůže nikdo zasloužit, Bůh skrze své slovo říká, že 6Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní.(Římanům5:6) O tomto Ježíši Kristu je řečeno, že 43Jemu vydávají svědectví všichni proroci: skrze jeho jméno přijme odpuštění hříchů každý, kdo v něj věří." (Skutky10:43).  A Ježíš řekl: "A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?"(Jan11:26). To co je potřeba pro odpuštění hříchů nejsou žádné náboženské skutky, odříkání modliteb, nebo "chození do kostela", ale je to prolití krve. Jak je psáno: 22Podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění. (Židům9:22) A tak je to Boží milost a krev Ježíše, která byla doslovně prolita a která nás obrazně, ale také duchovně, očisťuje od všech hříchů. Jak píše služebník Jan: ... a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. (1.Jan1:7) Amen.

-tondr-