Jak Pán Ježíš naplní svátek troubení?
Svátek troubení a pokyny k němu se nachází v 3. knize Mojžíšově, Leviticus.
(Leviticus 23,23-24)
23Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 24"Mluv k synům Izraele: Prvního dne sedmého měsíce budete mít den odpočinku, svaté shromáždění s památným troubením. 25Nebudete dělat žádnou běžnou práci; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu."
Jako první si povšimněme že tam není ani napsaný význam toho svátku, jako tomu bylo u předchozích. Tak židé to pak dělají tak, že přisuzují význam tomu svátku z jiných událostí ze Starého zákonu. Například připomínka toho, že Abraham šel obětovat svého syna Izáka, ale pak mu tam Hospodin opatřil beránka, který byl za své beraní rohy, zachycen v nějakém křoví. Tak protože Abraham našel beránka uchyceného v křoví za své rohy, tak někteří židé si tímto přikázaným památným troubením připomínali tuto událost, ačkoliv samo Písmo, tento význam, tomuto svátečnímu shromáždění nedává.
Židé také tento den podle jiných pasáží ze Starého zákonu spojují s příchodem Spasitele, i se soudným dnem.
A co se týče Nového zákonu, tak v něm jeden Hebrej, horlivý učenec Judaismu, který uvěřil v Ježíše Krista, a byl povolán Ježíšem Kristem jako apoštol, napsal v dopise do církve Tesalonickým něco o zvuku polnice. A protože to byl učenec Starého zákonu, mohli bychom věřit, že právě ze Starého zákonu vycházel, ostatně na mnoha místech výkladu Božích pravd ze Starého zákonu cituje. Pojďme si přečíst, co apoštol napsal:
(1.Tesalonickýn4,13-18)
13Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.14Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.15Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme.16Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve;17potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.18Těmito slovy se vzájemně potěšujte.
A do Korintské církve napsal apoštol Pavel podobně:
(1.Korintským 15,51-52)
Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni – 52naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni.
Tedy dvakrát čteme o budoucím příchodu Páně za zvuku polnice ohlašující konec.
Jestliže nám nestačí výklad apoštola Pavla, pojďme se podívat, že i Ježíš řekl, něco o zvuku polnice. Ježíš v Matoušově evangeliu mluví o slavném příchodu Syna člověka, tím samozřejmě myslí sebe, a říká:
(Matouš 24,31)
"On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým."
Tak vidíme ze slov Ježíše Krista, i od apoštola Pavla, že troubení na polnici bude počátkem jeho příchodu a shromáždění k němu.
Různé pasáže ve Starém zákonu ukazují, že Boží polnice byla používána k mnoha účelům, jako například pro svolání lidu k setkání, jako signál pro výpravy nebo vojenské útoky a nebo k vyhlášení nového krále.
Řekli jsme si tak již o památném troubení a na co nám ukazuje, totiž na Kristův příchod. Vím, že mnozí z nás bychom chtěli vědět, kdy Pánův den přijde.
A dříve jsme si již ukázali, jak se sváteční dny pokryli s tím, co Pán Ježíš vykonal. Ježíš zemřel na Hod beránka. Byl vzkříšen na svátek prvotin. Duch svatý byl vylit na svátek Letnic, tj. svátek týdnů ve Starém zákonu. A pak v 7. měsíci svátek troubení a Kristův příchod. A je skutečností, že někteří se domnívají, že Spasitel přijde přesně na tento den. Jsou ale důvody, proč by tomu, tak být nemuselo. Tady jsou:
Svátek nekvašených chlebů začal Hodem beránka a trval sedm dní. Co znamená těchto sedm dní? Ukázali jsme si, že kvas symbolizuje hřích, a my máme být "novými nekvašenými chleby". A to lze jenom na základě oběti Ježíše Krista, tzn. na základě Hodu Beránka. Jakmile byl Pán Ježíš obětován, začala nám doba posvěcování až do jeho příchodu. Jsme totiž posvěceni jeho krví. A tato doba posvěcování nám potrvá nikoliv jen sedm dní, jako doba svátku nekvašených chlebů. Ale potrvá nám, až do Kristova druhého příchodu. To znamená, potrvá nám plnost času. Takže sedm svátečních dní se nám nekryje s konkrétní událostí, ale symbolicky nám ukazuje na jakousi plnost času.
Protože číslo sedm je v Bibli jakýmsi symbolem plnosti, či úplnosti nebo dokonalosti. A to snad nejvíce můžeme vidět v sedmi dnech stvoření v knize Genesis. V knize zjevení kromě jiného, můžeme číst také o sedmi Božích polnicích. Z nichž ta poslední ukazuje na konečný soud a příchod Božího Království. A pak tu máme svátek troubení, který je prvního dne sedmého měsíce. Zároveň tímto dnem také začíná, civilní židovský kalendář, který se datuje od stvoření světa. Takže z těchto důvodů my spíše můžeme věřit, že první den sedmého měsíce nám symbolicky ukazuje na plnost času. Až se naplní čas Kristus přijde. Nevíme kdy to bude, ale víme že to bude až se naplní čas.
Ostatně ani apoštol Pavel se neodvážil napsat, že by Pánův příchod nastal v nějaký konkrétní den. Ale když psal Tesalonickým o příchodu Páně za zvuku polnice a našemu shromáždění k němu, tak ihned potom napsal:
(1. Tesalonickým 5, 1-11)
1O časech a dobách vám není potřeba nic psát, bratři. 2Sami dobře víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci. 3Až lidé budou říkat: "Mír! Bezpečí!" náhle je překvapí záhuba, jako když na těhotnou přijdou bolesti, a nebude úniku. 4Vy, bratři, ale nejste ve tmě, aby vás ten den překvapil jako zloděj. 5Všichni jste lidé světla, lidé dne. Nepatříme noci ani tmě! 6Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví. 7Spáči spí v noci, v noci se opíjejí opilci. 8My ale patříme dni! Proto buďme střízliví a oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu naděje spasení. 9Bůh přece pro nás nemá hněv, ale záchranu skrze našeho Pána Ježíše Krista, 10který za nás zemřel, abychom – ať už bdíme nebo spíme – žili společně s ním. 11Povzbuzujte se tedy a posilujte se navzájem tak jako dosud.
Také Pán Ježíš mluvil v evangeliích o tom, že jeho den přijde jako zloděj.
(Matouš 24,36-39)
36Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syn – jedině sám můj Otec. 37Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. 38Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, 39a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.
Pán Ježíš říká, že lidé si ani nevšimli, že na ně nějaké neštěstí přišlo za Noemových dnů. A tak tomu má být i při příchodu Syna člověka. Lidé si ani nevšimnou, že na ně přijde neštěstí. Tak náhlé to bude.
Tedy Pán Ježíš i apoštol Pavel mluví v Novém zákoně o jakémsi náhlém příchodu spojeným s nějakým soudem. A to, co bych chtěl ještě je ukázat, je to, že to není nějaké nové učení nového Zákonu. Již ve Starém zákonu, totiž můžeme číst několik prorockých slov o náhlém soudu. Uveďme si jen některé z nich.
(Jeremiáš 51,7-9)
7Zlatým kalichem v ruce Hospodinově byl Babylon – opíjel celý svět. Národy z něj to víno pily, až se pomátly.
8Babylon ale náhle padne, bude rozdrcen. Kvílejte nad ním, přineste balzám na jeho rány, třeba se uzdraví!
9"Léčili jsme Babylon, ale neuzdravil se. Opusťme jej, pojďme každý do své země! Soud nad ním bude sahat do nebe, až k oblakům se rozroste."
A takových podobných bychom mohli najít daleko více. Proto si můžeme být jisti, že na tento svět, který je tím babylonem, přijde náhlý a konečný Boží soud.
A takto Pán Ježíš naplní Zákon i proroky.
Dále jsme pak v Leviticu 23 četli:
(Leviticus 23,25)
25Nebudete dělat žádnou běžnou práci; budete přinášet ohnivé oběti Hospodinu."
Znovu, když my nemáme dělat, žádnou běžnou práci, říká nám to něco o tom, že Bůh udělá, nebo již udělal nějakou práci, zatímco my nic neuděláme. Tak jako jsme to viděli i u jiných přikázání k svátečním dnům. Když Bůh udělal něco významného, co se týče našeho spasení, my neudělali pro to nic. Protože nejsme spasení ze svých skutků, ale z Boží milosti, a z rozhodnutí a skutků Božích, které vykonal Pán Ježíš.
A ohnivé oběti Hospodinu, ty nám znovu ukazují na to, že to co je základem našeho spasení, že je to oběť Ježíše Krista. Bez toho aniž bychom věřili, že za nás zemřel, by bylo naprosto marné a k ničemu očekávat jeho příchod. Jeho příchod, by tak pro nás znamenal jenom náhlé a nečekané odsouzení, ale proto, že věříme v Pána Ježíše Krista a jeho oběť, proto můžeme očekávat jeho plné vysvobození. A do té doby tak přinášet Hospodinu sami sebe jako živou a svatou oběť, která je očištěna právě krví Ježíše Krista, té jediné dokonalé oběti, bez této oběti by nemělo smysl vůbec nic.