Jak Pán Ježíš naplnil slavnost nekvašených chlebů I (Ex12:15)
Následujícími odstavci je navázáno na svátek Pesach - Hod beránka.
Hod beránka a nekvašené chleby
Slavnost nekvašených chlebů souvisí se svátkem Hod beránka. V den, kdy měli být zabiti beránci pro slavnost Hod beránka, začala také slavnost nekvašených chlebů. Někdy se tyto slavnosti spojují v jednu, přestože každý z těchto svátků má popsaný svůj význam. Rozdíl je v tom, že Hod beránka, byl ustanoven jako jeden sváteční den, ale slavnost nekvašených chlebů jako sedmi denní slavnost. Rozdíl, je ale také ve významu. Hodem beránka se připomínala oběť beránka a ušetření od zhoubné rány, která přišla na Egypt, jak potvrzují verše:
"(Exodus12:26-27) Až se vás vaši synové zeptají: 'Co pro vás tento obřad znamená?' 27odpovíte: 'Pesach je oběť beránka Hospodinu, který v Egyptě ušetřil domy Izraelitů. Udeřil na Egypt, ale naše rodiny zachránil.' Tehdy lid padl na kolena a klaněl se."
Nekvašené chleby ale měli připomínat vysvobození, či vyjití z Egypta.
(Exodus 13:3) Mojžíš tedy lidu řekl: "Pamatuj na tento den, v němž jsi vyšel z Egypta, z domu otroctví, neboť Hospodin vás odtud vyvedl silou své ruky. Proto ať se nejí nic kvašeného.
Přikázání, která byla ustanovena ke slavnosti nekvašených chlebů:
- Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby a nebudete jíst nic kvašeného. (Ex12:15)
- Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele. (Ex12:15)
- Prvního a stejně sedmého dne budete mít svaté shromáždění. (Ex12:16)
- V těch dnech se nesmí dělat žádná práce. (Ex12:16)
Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas
(Ex12:8,15,18-20, 13:3-7, 23:15, 34:18, Num6:3, 28:7, Dt16:3,8, Ez45:21)
Na několika místech Starého zákonu se opakuje přikázání jíst nekvašené chleby a nejíst nic kvašeného v období, které Bůh ustanovil.
(Exodus12:15)Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby; hned první den odstraníte ze svých domů kvas. Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele.
Pán Ježíš nám ukázal co je to kvas v duchovním a intelektuálním smyslu:
(Matouš16:11-12) Jak to, že nechápete, že jsem nemluvil o chlebu? Varujte se farizejského a saducejského kvasu!" 12Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu, ale farizejského a saducejského učení.
Další klíčové verše odkrývající význam kvasu jsou také v listu do Korintu.
(1.Korintským5:7-8 EP) Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. 8Proto slavme Velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.
V těchto verších je kvas symbolem lidské špatnosti a ničemnosti. Kvasem tedy lze rozumět všechno špatné co vychází z nitra člověka. Na jiných místech Nového zákonu se nachází tyto špatnosti a ničemnosti rozepsané, a jsou to: Smilstvo, nečistota, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost. Koloským 3:5 přikazuje tyto špatnosti umrtvit. Osmý verš téže kapitoly přikazuje odhodit zuřivost, hněv, zášť, urážky i sprosté řeči. Podobně 1.Petrova2:1 přikazuje odhodit všechnu zlobu, každou lest, pokrytectví, závist i všechno pomlouvání. Všechny tyto a i další špatnosti a ničemnosti Bůh přikazuje odhodit a nebo umrtvovat kvůli tomu, že Pán Ježíš, Beránek Boží byl již kvůli těmto špatnostem obětován. A proto také máme slavit Velikonoce s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. A nebo jinak řečeno:
(Efezským4:24) a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.
Podobně přikázání v listu Římanům: (Římanům13:14) Místo starostí o tělesné touhy se oblečte do Pána Ježíše Krista.
Tyto a podobná přikázání nám jsou dána, proto že Pán Ježíš Beránek Boží byl již obětován. Těmito přikázáními nás Pán Bůh vede k posvěcování. To je totiž Boží vůle pro každého křesťana. Jak je psáno:
(1.Tesalonickým4:3-7)Boží vůle je toto: vaše posvěcení. Vyhýbejte se smilstvu. 4Každý se naučte zacházet se svým tělem v posvěcení a úctě, 5nikoli v žádostivé vášni jako pohané, kteří neznají Boha. 6Nikdo ať v této věci nepřekračuje meze a nepodvádí svého bratra. Jak jsme vám už dříve zdůrazňovali, Pán všechny takové věci přísně trestá. 7Bůh nás totiž nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení. 8Kdo to odmítá, neodmítá člověka, ale Boha, který vám dává svého svatého Ducha.
Zbavení se starého kvasu a stávání se novým nekvašených těstem, lze tedy symbolicky chápat jako posvěcováni se. Ovšem skutečnost plynoucí z Kristova spásného díla je, že Pán Ježíš nás již svou obětí posvětil a také nás neustále posvěcuje. Tohle je psáno v listu Židům,
"Ten, který posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, jsou totiž všichni z jednoho Otce. Proto se nestydí nazývat je svými sourozenci,"(Žid2:11)
A také,
(Židům10:10)A to je ta vůle, v níž jsme jednou provždy posvěceni skrze obětování těla Ježíše Krista.
Nebo v 17. kapitole Janova evangelia se Pán Ježíš modlil:
"posvěť je pravdou, tvé slovo je pravda"(Jan17:17),
a potom slovy:
Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou (Jan17:19).
Je to tedy Pán Ježíš, kdo se za nás posvětil, a kdo nás také neustále posvěcuje pravdou. A tak nás učinil a stále činí novým nekvašeným těstem až do té doby, kdy budeme vzkříšeni. A Pavel v listu Filipským s jistotou tvrdí:
"Jsem si jist, že Ten, který ve vás začal dobré dílo, je dovede až do konce v den Krista Ježíše."
V ten den se potom stane to, co se píše o kousek dál
Ten (Pán Ježíš) promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.(Fil.3:21)
A nakonec, když se k tomu ještě přidá proroctví Sofoniáše:
"(Sofoniáš1:7)Zmlkněte před Panovníkem Hospodinem, neboť je blízko Hospodinův den! Hospodin oběť připravil a pozvané už posvětil.", tak je vidět jak Pán Ježíš naplnil nejen Zákon ale i Proroky.
Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele
Druhá polovina patnáctého verše dále říká:
... Kdokoli by mezi prvním a sedmým dnem jedl něco kvašeného, bude vyobcován z Izraele (Ex12:15).
Pokud kvas symbolizuje špatnosti a ničemnosti, co potom symbolicky znamená, že kdokoliv by jedl něco kvašeného bude vyobcován z Izraele? Možná to znamená, to co píše Pavel v 1. listu korintským v 5. kapitole, z které bylo citováno, abychom se zbavili kvasu, ale hned předtím Pavel psal o člověku, kterého měli vydat Satanu, aby jeho duch byl zachráněn v Pánův den.
(1.Korintským5:5-7) Tehdy dotyčného vydejte satanovi k záhubě těla, aby jeho duch byl spasen v Pánův den. 6Vaše chlubení není namístě. Copak nevíte, že trocha kvasu prokvasí celé těsto? 7Zbavte se starého kvasu, abyste byli novým, nekvašeným těstem. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl již obětován!
Zde asi není ten pravý prostor pro hlubší rozbor tohoto verše, ale je vidět, že když to apoštol Pavel napsal, tak zřejmě mohl být inspirován verši z 12. kapitoly Exodus, které se týkají slavnosti nekvašených chlebů a zahrnují také varování před vyobcováním pakliže byste chlebový kvas měli.
V šesté kapitole Janova evangelia hovoří Pán Ježíš o tom jaký nekvašený chléb potřebujeme jíst,
(Jan6:54-57) Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 55Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. 57Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.
Pán Ježíš nikdy nezhřešil, vždycky byl bez špatnosti i ničemnosti, proto je naším nekvašeným chlebem a proto se také musíme učit od něj a dávat si pozor na kvas učitelů, kteří nenásledují Kristovo nekvašené učení. A tak ten nekvašený chléb jíme, když věříme, že za nás Pán Ježíš dal své bezhříšné tělo, když se od něj učíme, když posloucháme jeho slovo a jednáme podle něj. Pak to také symbolicky potvrzujeme na Pánovu památku, podle přikázání, která od Pána dostali jeho učedníci.
(Lukáš22:19)Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku."
Vyobcování z Izraele ve Starém zákonu, můžeme v přeneseném významu v Novém zákonu chápat též jako odloučení od Krista. Důvodem je, že Pán Ježíš je ten pravý Izraelita, ten vyvolený Boží služebník, který naplnil zákon, jenž Izraelci nenaplnili. Dokladem toho je například to, co o nich řekl Bůh,
(Ozeáš6:7) Oni však jako Adam smlouvu zrušili, ach, jak mi byli nevěrní!
V kontrastu toho Pán Ježíš řekl,
(Matouš5:17)"Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit.
A tak ve Starém zákonu jsou k nalezení mnohé přiklady neposlušnosti a vzpoury synů Izraele, ale v Novém zákonu nelze najít jediné selhání Pána Ježíše Krista, které by bylo v rozporu se Zákonem.
Že je Pán Ježíš tím pravým Izraelitou, tím Božím vyvoleým služebníkem, lze snadno dokázat z evangelia podle Matouše. Matouš ukazuje na Pána Ježíše jako na Izrael, který naplňuje Zákon již ve druhé kapitole.
(Matouš2:14-15) Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, kde zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy proroka: "Povolal jsem svého Syna z Egypta."
Matouš citoval slova z knihy proroka Ozeáše: "povolal jsem svého Syna z Egypta".
(Ozeáš11:1-3) 1Když byl Izrael ještě dítětem, zamiloval jsem si jej; tehdy jsem povolal svého syna z Egypta. 2Čím jsem je ale volal víc, tím více ode mě odcházeli pryč - baalům přinášeli oběti, modly uctívali kadidly. 3Já jsem Efraima učil chodit a nosil jsem je v náručí; oni však uznat nechtěli, že jsem to já, kdo je uzdravil.
Z kontextu textu je patrné, že text se vztahuje na Izraelce, ale Matouš považuje tyto slova také za prorocká a vztahuje je na Pána Ježíše Krista. Jestliže je tedy Pán Ježíš tím Izraelem, tím dokonalým, svatým a spravedlivým služebníkem, potom vyobcování z Izraele by mělo znamenat v Novém zákonu, být v odloučení od Krista. O takovém odloučení jsou v Novém zákonu zmínky, například tato slova Pána Ježíše:
(Jan15:6) Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří.
A nebo Pavel spolu s bratry napsali v listu Tesalonickým, že ti kdo neuznávají Boha a nepříjmají evangelium, budou potrestáni v odloučení od Krista.
(2.Tesalonickým1:6-9) Bůh je spravedlivý: těm, kdo vás trápí, bude odplaceno trápením, 7ale vy ztrápení se spolu s námi dočkáte odpočinutí. Pán Ježíš se zjeví z nebe se svými mocnými anděly 8v ohnivém plameni, aby potrestal ty, kdo neuznávají Boha a nepřijímají evangelium našeho Pána Ježíše. 9Jejich trestem bude věčná záhuba v odloučení od Pána a od jeho úžasné moci.